Info A-Z

Atletika - MS a ME Atletika - světové rekordy České Vánoce Dálniční známky Desatero přikázání Evropská měnová unie Evropská unie Koledy Kopaná (MS A ME) Lední hokej (MS A OH) Letní čas ČR Mezinárodní a světové dny Minimální mzda v ČR NATO Nejlepší sportovci ČSSR a ČR Nobelova cena - ekonomie Nobelova cena - fyzika Nobelova cena - chemie Nobelova cena - lékařství a fyziologie Nobelova cena - literatura Nobelova cena za mír Olympijské hry Olympijské hry letní Olympijské hry zimní Oscar - ceny za nejlepší film Sedm divů světa Sedm trpaslíků Silvestr a Nový rok Svatební výročí Svátky v ČR Školní prázdniny v roce 2008/2009 Vánoce - recepty Vánoce - silvestrovské recepty Vánoční test Velikonoční kvíz Velikonoční recepty Velikonoční zvyky a historie Výročí na rok 2008 Výročí v roce 2009 Vysokoškolské tituly --------------- Aleš Mikoláš Anežka Česká (Anežka Přemyslovna) Arbes Jakub Barrande Joachim Bass Eduard Beneš Edvard Dr. Bílek František Božek Josef Brahe Tycho Brandl Petr Jan Braun Matyáš Bernard Brokof Ferdinand Maxmilián Brožík Václav Burian Vlasta Čapek Josef Čapek Karel Destinnová Ema Dientzenhofer Kilián Ignác Dientzenhofer Kryštof Drtikol František Dvořák Antonín Erben Karel Jaromír Fibich Zdeněk Gočár Josef Halas František Havlíček Borovský Karel Heyrovský Jaroslav Hlávka Josef Holan Vladimír Horáková Milada JUDr. Hrabal Bohumil Hrubín František Hus Jan Hynais Vojtěch Jan Lucemburský Janáček Leoš Janský Jan Jesenský Ján (Jessenius, z Jesenu) Ježek Jaroslav Jirásek Alois Jiří z Poděbrad Kafka Franz Kainar Josef Karel IV. Kepler Johannes (Jan) Komenský Jan Ámos Kopecký Matěj Krásnohorská Eliška Kříženecký Jan Křižík František Kubelík Jan Kubín Otakar (Coubine Othon) Kupka František Lada Josef Lhoták Kamil Loos Adolf Mahler Gustav Mácha Karel Hynek Mánes Josef Marie Terezie Marold Luděk Martinů Bohuslav Masaryk, Tomáš Garrigue Melantrich Jiří z Aventýna Mozart Wolfgang Amadeus Mucha Alfons Myslbek Josef Václav Náprstek Vojtěch Němcová Božena Nepomucký Jan - Jan z Pomuka Neruda Jan Nezval Vítězslav Novotná Jarmila Orten Jiří Palacký František Palach Jan Pavel Ota Poláček Karel Ponrepo Viktor Purkyně Jan Evangelista Rettigová Magdaléna Dobromila Rilke, Rainer Maria Rudolf II. Habsburský Ryba Jakub Jan Santini-Aichel, Jan Blažej Seifert Jaroslav Schikaneder Jakub Slavíček Antonín Smetana Bedřich Sudek Josef Suk Josef Světlá Karolína Škroup František Toyen Trnka Jiří Tyl Josef Kajetán Tyrš Miroslav, prof. PhDr. Valdštejn Albrecht Václav Eusebius Vančura Vladislav Voskovec Jiří Werich Jan Wichterle Otto Wolker Jiří Zátopek Emil Zeyer Julius Zrzavý Jan Ženíšek František Žižka Jan

1 / 6

  České Vánoce

Původ Vánoc
Obchůzky
Advent
Stromeček a Štědrý den
Staročeské zvyky
Betlémy
Vánoce dnes

Původ Vánoc

Za dávných dob našich pohanských předků bylo vánoční období zasvěceno oslavě slunovratu. Nejdůležitější den v roce byl 21. a 22. prosinec - právě doba slunovratu. Oslavován byl nočním bděním a přísným půstem a prováděly se rozličné obřady, které měly zajistit bohatou úrodu, hojnost potravy a zdraví pro nadcházející rok. Ráno 22. prosince se vítalo Slunce, které se opět začalo přibližovat k Zemi. Dokládají to dodnes užívaná lidová pořekadla, která pojednávají o prodlužujícím se dni: "na Boží narození o kuří poskočení", "na Nový rok o slepičí krok", "na Tři krále o tři kroky dále" a "na Hromnice o hodinu více".
Pohanské obřady byly postupně vytlačovány svátkem církevním, oslavujícím narození Krista. Přestože se představitelé církve snažili pohanské zvyklosti vymýtit, je ještě dodnes oslava Vánoc prostoupena jak církevními, tak pohanskými zvyky - a často si to ani neuvědomujeme, když nějaký takový hluboce zakořeněný zvyk doma bezděky provádíme (například schovávání šupiny z kapra, kladení mincí pod talíře, rozkrajování jablek, pouštění skořápek se svíčkou, chození na půlnoční mši a na jesličky).

Původ slova Vánoce
Výklady původu tohoto slova jsou nejednoznačné. První výklad, který nepřipouští přejmutí výrazu Vánoce z jiného cizího jazyka a poukazuje na jeho nutnou původnost v každém daném jazyce, tvrdí, že se návrat Slunce oslavoval celých dvanáct dní a dvanáct nocí. Každý den tak symbolizoval jeden měsíc v roce, kterých je také dvanáct. Den pomyslného příchodu jara - 4. den symbolizující duben, s označením "čtvrtý" se údajně později zkomolil na "štědrý" - ten den se oslavovalo zvláště bujaře. Celému tomuto období se říkalo "o dvanácti nocích", později "o dvánnocích" až z toho zbylo "o Vánocích". Tento výklad má ryze lidovou povahu a není podložen reálným etymologickým základem.
Druhý výklad bere v úvahu možný vývoj z německého slova "Weihnachten". To je zřejmě odvozené od středoněmeckého "zu den wîhen nahten" - což znamená "o posvátných nocích" - což mohly být ony pohanské posvátné svátky oslavující slunovrat. V českém slově Vánoce sledujeme část "-noce" jako v německém "-nachten".

Stejně jako u většiny evropských národů i u národů jiných světadílů patří také v České republice Vánoce mezi největší a nejoblíbenější svátky v roce. Český národ si v průběhu staletí vytvořil tak osobitou podobu těchto svátků, že pojem "České Vánoce" má specifický kulturní význam. Zahrnuje bohatou tradici lidových obyčejů, obřadů a s nimi spojených folklórních projevů.

Obchůzky

V tradici celé řady evropských národů je zakořeněna představa, že za dlouhých zimních nocí se přírodní síly dostávají do divokého zápasu s démonickými bytostmi. Slunce jako by bylo v tyto dny poraženo. Po celý prosinec se v lidových Vánocích objevovaly různé tajemné postavy, nesoucí v sobě skrytou symboliku. Pojďme se na některé z nich podívat.

Barborky
Obchůzkové Barborky mají se světicí Barborou společné pouze jméno. Chodívaly v předvečer svátku sv. Barbory po venkovských domech. Jejich přestrojení záviselo na daném kraji - někde měly bílé šaty, okolo pasu modrou nebo červenou širokou pentli s dlouhými převislými konci na levém boku. Vlasy měly rozčesány přes obličej, aby nebyly k poznání, na hlavě květinový věneček nebo korunku, v pravé ruce metlu a v levé uzlík nebo košík s dárky. Jinde mívaly bílou plenu a tylový závoj, ještě jinde šaty černé.
Co však tyto Barborky prováděly? Při vstupu do světnice říkávaly: "My jsme k vám přišly z Dražíčské kaple, zkoumat dětičky, zdali jsou hodné. Přijde k vám taky z veliké dálky svatý Mikuláš s hojnými dárky. Řekli však již andělové, kde jsou dítky hodné, nadělí jim Mikuláši dárky velmi skvostné. Teď se zase ubíráme o stavení dále, budete-li dítky hodné, za rok se shledáme." Hodné děti se Barborek nebály. Jejich příchod oznamovalo vždy šlehání metel, dopadajících na okna, ozval se cinkot zvonku a Barborky stály ve světnici.

Mikuláš
V předvečer svátku tohoto světce, 5. prosince, chodí po městě Mikuláš v doprovodu čerta a anděla, navštěvuje děti a rozdává jim dárky. Nejdříve se ovšem zeptá, zdali byly hodné, a pokud ne, musí slíbit, že se v příštím roce polepší. Ke spojení postavy sv. Mikuláše (St. Nicolaus, Santa Claus) s vánoční nadílkou, tak jak je tomu v Anglii, USA, Švédsku i jinde, ve střední Evropě nedošlo. Mikulášská tradice vychází z legendy o svatém Mikuláši - biskupovi, který žil ve 4. století v Malé Asii a proslul svým zbožným životem a dobročinností. Mikulášská nadílka se dodržuje ve všech slovanských zemích. Zvyk velmi zlidověl a k postavě Mikuláše, oděného do dlouhého pláště a s berlou v ruce, se přidal ještě čert a anděl jako představitelé protikladu dobra a zla.

Lucie
Sv. Lucie se narodila v rodině zámožných křesťanů v sicilských Syrakusách. Po otcově smrti jí matka sjednala sňatek s bohatým pohanským mladíkem. Lucie sňatek odmítla a svoje věno rozdala chudým. Když se to dozvěděl její nápadník, obžaloval ji u soudu jako křesťanku. Chtěli ji odvléci do nevěstince, ale stála jako přikovaná a nikdo s ní nemohl pohnout. Nakonec jí kat vrazil dýku do hrdla rovnou na místě.
Sv. Lucie je uctívána jako patronka švadlen a kočích, český lid ji v minulosti považoval za ochránkyni proti čarodějnicím. Den jejího svátku, 13. prosinec, býval v době platnosti staršího juliánského kalendáře zimní slunovrat - nejdůležitějsí okamžik v celém roce. Z této doby pochází známé pořekadlo "Lucie - noci upije, ale dne nepřidá." Přijetím jiného kalendáře se zimní slunovrat přesunul o osm dní dozadu a tak je dnes toto pořekadlo zdánlivě neopodstatněné, ovšem citujeme ho s oblibou a pravidelně.
Lidová Lucie je zmiňována především v souvislosti s předením lnu. V den jejího svátku platil přísný zákaz předení. Na Podluží se věřilo, že přadleně, která by neuposlechla tohoto zákazu, naplní Lucie komínem světnici prázdnými vřeteny. A běda ženě, která by je nedokázala obratem napříst. Obchůzkové Lucie (Lucky, Lucy, Loucky, Luciny) kontrolovaly domácnosti, zda snad nějaká žena nepřede. Mívaly bílé pláště a obličej zakrytý maskou ze dřeva a papíru, která se podobala čapímu zobáku. Zobákem klapaly. Zabouchaly na dveře, vešly do světnice a pronášely: "jdu, jdu, noci upiju". V Čechách Lucie nosívala veliký nůž a strašila děti, že jim rozpáře břicho, pokud se o adventu nepostí. Na Orlicku chodily Lucie mladé - dívky ve věku 12 - 14 let, celé zahalené bílým prostěradlem a na navlhčený obličej si nafoukaly bílou mouku, aby nebyly k poznání. Jedna měla kartáč na drhnutí, druhá bílila štětkou stěny, další nutila děti modlit se. Někdy je doprovázela maska kněze, který kázal žertovné věci. Jindy je provázel celý průvod - kominík, který vyhazoval z kamen saze, dráteník, který opravoval hrnce, řezník, krajánek a cikánská rodina - ti hádali z ruky, žebrali a kradli. Vše se konalo pro potěšení a zábavu.
Musíme však rozlišovat mezi lidovou Lucií, která vzbuzuje strach a "světlou, bílou" Lucií - světicí, která zamřela násilnou smrtí. Ta je uctívána především v Itálii a tisíce poutníků se k ní obracejí s nadějí na vyléčení očních nemocí.

Lidové masky předvánočního období
Kromě Barborek, Lucie a Mikuláše byste mohli v adventním čase potkat i jiné masky. Ambrož lákal děti na poházené pamlsky a pak je honil s metlou okolo kostela. Ometačka nemluvila, březovou metlou třikrát ometla plotnu a za malou výslužku jí požehnala. Perchta (Perechta, Peruchta) byla obdobou Lucky. Oblečena byla v obrácený kožich, na hlavě měla králičí kůži, v jedné ruce dřevěný nůž a ve druhé škopek s hrachovinou. Strašila děti, že jim za nestřídmost provrtá břicho a vycpe ho hrachovinou. Jinde měly Perchty červenou papírovou masku s pohyblivým jazykem. Obdobou Perchty byla Brůna, která mělo podobu koně.

Advent

Vánoční náladu můžeme pociťovat již počátkem adventního období, které začíná první ze čtyř adventních nedělí před Štědrým dnem. V roce 2006 připadá první adventní neděle na 3. 12. Advent (latinsky adventus) znamená doslova "příchod". Je to doba přísného půstu a zákazu bujarého veselí, tance a zpěvu. Jak tento název napovídá, jedná se o období ryze církevního původu. Bývalo však proloženo obchůzkami lidových masek - opět se tu snoubí staré pohanské zvyky s církevním zákazem veselit se. Nesmělo se jíst maso - bylo povoleno pouze rybí. Adventní půst končil s východem první hvězdy na Štědrý den. Zvyk zapalovat postupně čtyři svíčky na adventním věnci je dnes poměrně hojně rozšířen. Světlo svíček symbolizuje příchod Krista. Děti dostávají čokoládový adventní kalendář, který jim usnadní čekání na Štědrý den.

Města jsou v adventní době již slavnostně vyzdobena, výlohy obchodů se třpytí vánoční výzdobou a na mnoha místech jsou již vztyčeny vánoční stromy jako hlavní symboly nadcházejících svátků. Největší vánoční stromy bývají v Praze tradičně na Staroměstském náměstí a na Pražském hradě, kde se po celé adventní a vánoční období zpívají koledy a lidové písně. Pod stromy jsou obvykle umístěny pokladničky, kam lidé mohou přispívat na dobročinné účely. V historických částech měst probíhají vánoční trhy, kde je možné nakoupit typické vánoční zboží - ozdoby na stromeček - slaměné, dřevené, skleněné, perníkové a jiné, svíčky, prskavky, betlémy, adventní věnce, keramiku, vánoční přání, hračky, sladkosti, jmelí, čokoládové kolekce, vizovické pečivo apod. Je zde možné spatřit i ukázky výroby tradičních lidových řemesel - kováře, skláře, rytce, výrobce ozdob.

Stromeček a Štědrý den

Na Štědrý den 24. prosinec, v některých rodinách i dříve, se zdobí vánoční stromeček, staví se betlém - prostorové zobrazení betlémského Narození, balí se dárky a připravuje se vše na slavnostní večeři. Typickou štědrovečerní večeří je dnes u nás rybí polévka, smažený kapr a bramborový salát. Receptů na přípravu svátečního menu existuje celá řada, liší se podle rodinných i krajových zvyklostí. O atmosféru českého Štědrého večera nejsou ochuzeni ani turisté. Většina restaurací a hotelů totiž pro své hosty připravuje tradiční štědrovečerní menu.

Historie zdobení vánočního stromečku není u nás příliš dlouhá. Traduje se, že první vánoční stromek v Praze postavil na Vánoce r. 1812 ve svém libeňském sídle pro své štědrovečerní hosty ředitel Stavovského divadla J. K. Liebich. Velmi brzy pak vánoční stromek začala strojit česká šlechta a v měšťanských rodinách zcela zdomácněl ve 40. letech 19. století. Dříve se vánoční stromeček zdobil cukrovím, lidovými výtvory ze dřeva, perníku či pečiva, dnes se používají třpytivé ozdoby z foukaného skla a barevné řetězy, ale opět se navracejí i přírodní ozdoby - například slaměné pletené, jablíčka, oříšky, plody mochyně - oranžové hvězdičky. Původně však stromeček ve vesnických chalupách nestál na stole, ale visel špičkou dolů. Obvykle se dnes stromeček odstrojuje na Tři krále, nebo první neděli po nich.

Vánoce jsou rodinnými svátky, kdy by nikdo neměl zůstat doma sám. Na Štědrý večer se proto schází u večeře celá rodina a pokud je někdo osamělý, obvykle ho zvou sousedé či známí do svých rodin. Po slavnostní večeři nastává nejočekávanější chvíle, na kterou se celý rok těší zejména děti. Rozbalují se totiž dárky, které "Ježíšek" nadělil pod vánoční stromeček. V mnohých případech najdou děti pod stromečkem od Ježíška nadělené to, po čem toužily a o co si Ježíškovi napsaly v dopisech. O Štědrém večeru Ježíšek vstupuje do našich domovů, aby po sobě zanechal dárky pod stromečkem, na němž rozsvítil svíčky a tajemně zmizí dřív, než dozní cinkot vánočního zvonku. U rozsvíceného stromečku se dodnes zpívají koledy. Mezi nejznámější a nejoblíbenější stále patří Narodil se Kristus Pán (ve zpěvnících doloženo z 15. století), Chtíc, aby spal (17. století), Veselé vánoční hody (2. polovina 17. století), Nesem vám noviny (z r. 1847) a Tichá noc (původem rakouská z r. 1818, u nás záhy zdomácněla), zpívají se ale i koledy původem české - například Půjdem spolu do Betléma, Stojí vrba košatá, Dej Bůh štěstí atd. O půlnoci se obvykle chodí do kostela na půlnoční Rybovu Českou mši vánoční.

Staročeské zvyky

Štědrý den býval kdysi postním dnem, doprovázeným řadou lidových zvyků, od rozmanitých pověr až po poetické obyčeje. Např. během dne se měl dodržovat přísný půst. Rodiče slibovali dětem, že uvidí večer zlaté prasátko, pokud půst dodrží. Lidé také věřili, že počet sedících u štědrovečerního stolu nesmí být lichý, proto předem zvali hosty, aby se tomuto nebezpečí vyhnuli. Večeře byla vždy bohatá a měla obvykle několik chodů. Typickým pokrmem byl černý kuba (kroupy s houbami), hrachová nebo čočková polévka, ovoce, ořechy, jablka, pečené placky. Někdy se jedla také ryba, ale nebyla přiliš oblíbena, protože platila za postní jídlo. Kapr se stal pokrmem vánočních tabulí teprve v 19. století.

Lidové zvyky a pověry
Štědrý den býval podle lidové víry nejvhodnějším dnem pro provádění různých lidových zvyků. Ty by se daly rozdělit do tří skupin: zákazy, věštění budoucnosti a pověry k zajištění plodnosti a hojnosti.

Zákazy
Nejčastěji se zákazy vázaly k svátku sv. Lucie, ke Štědrému dni, ke dni Mláďátek a Tří králů. Některé z nich prokazují zjevnou souvislost s uctíváním duší zemřelých. Zákaz zametat během Štědrého večera vycházel z přesvědčení, že zametáním by mohly být zraněny duše zemřelých předků, které by se později mohly mstít. Stejný důvod měl i zákaz zvedání spadlých předmětů, bílení stěn, mletí obilí, tlučení plodin, vylévání vody na dvůr, prudké vstávání od stolu (přetrvalo do dnešních dnů) a vynášení popela. Zákazy některých pracovních činností - například předení, navíjení, tkaní, pletení, vázání, šití, mlácení - měly také původ v obavách z ublížení zemřelým duším. Pomstou by byla neúroda lnu, konopí či obilí. Na Mláďátka (28. 12.) se nesmělo prát, protože by byly pradleny celý rok ucourané, taktéž i dobytek a ještě by i kulhal. Také se věřilo, že se pere v krvi zavražděných neviňátek a matka by i se svými dětmi byla nešťastná. Šít se nesmělo, protože by se vypíchaly dětem oči a kdyby hospodyně vstala od štědrovečerní večeře, neseděly by slepice na vejcích. Štědrý den byl vůbec velmi svázán nejrůznějšími zákazy - nesmělo se nic kupovat, prodávat, půjčovat, kýchat nebo sedět naproti dvěřím. Nikdo na sebe nechtěl přivolat neštěstí, pohromu, neúrodu nebo zlobu duchů.

Věštění osudu
Věštění osudu vždy lidi přitahovalo. Zdánlivě mrtvá větvička v teple a vodě obrazila a nasadila květy. Větvičce se říká "barborka", protože by měla být uříznuta v den svátku sv. Barbory. Většinou pochází z ovocného stromu. Někdy jich děvčata uřízla víc a pojmenovala je jmény chlapců a ta, která vykvetla nejdříve, měla symbolizovat budoucího ženicha. Šance na vdávání v sobě nesly i jiné pověry - třesení keřem či plotem mělo odhalit, ze kterého směru bude ženich pocházet. Říkalo se při tom: "Třesu, třesu tímto plotem, všeci svatí mým životem. Kde je můj milý dnes, ať mně tam zaštěkne pes." Jiné věštby se týkaly jednotlivých členů rodiny. Ze skořápkových lodiček se svíčkami, které se pokládaly na vodu, se věštilo, jak se majiteli loďky povede příští rok - podle chování lodičky na vodě, podle zhasnutí svíčky a cesty k druhému břehu. Lití olova - do vody se lilo rozžhavené olovo a ze vzniklého ztuhlého tvaru se věštily události pro další rok. Dodnes lidé po večeři rozkrajují jablka a podle tvaru jaderníku odhadují osud. Pokud má jaderník podobu kříže, má přijít nemoc či dokonce smrt, hvězda přináší štěstí, majetek.

Zajištění plodnosti a hojnosti
Ze štědrovečerní večeře se do země a pod stromy zakopávaly jako obětiny zbytky jídla. Nezapomínalo se ani na domácí zvířata - krávy dostávaly pečivo z mouky, petržele, šípkových plodů a zbytků z máselnice, aby dobře dojily. Na včelí úl hospodář zaklepal, aby se včely dožily jara. Drůběž nepřišla zkrátka - slepice dostávaly směs pšenice, hrachu a ječmene, aby dobře nesly. Kohoutovi a houserovi se dával česnek, aby byli odvážní a zdraví.
Ráno se lidé chodili umýt k potoku či ke studni, aby byli celý rok zdraví. Také vykuřování kadidlem v kostele a následné pálení františků doma jsou očistné rituály. Zvyků, pověr a pranostik je tolik, že ani není možné, je zde všechny zmínit.

Vánoce jsou spolu spolu s Velikonocemi jedním ze dvou hlavních svátků v křesťanském církevním roce. Jejich základem je biblický příběh o zrození Spasitele Ježíše Krista a oslava této události. Už samotné pojmenování Vánoce ukazuje na větší počet posvátných nocí. V povědomí mají však lidé v dnešní době s tímto svátkem spojeny pouze tři dny - Štědrý den (24. 12.), o kterém jsme se už zmínili, Boží hod vánoční (25. 12.) a svátek sv. Štěpána (26. 12.). 25. a 26. prosinec jsou opět velmi slavnostní dny, které se nesou ve znamení rodinných návštěv, slavnostních obědů a večeří. Obvykle se podává typicky český pokrm pečená husa se zelím a knedlíky nebo kachna, popř. krůta. Bývá rovněž zvykem v tuto dobu zajít do některého z kostelů, ve kterých jsou již od Štědrého dne vystaveny jesličky.

Betlémy

Prapůvodem jesliček jsou obrazy z období středověku s motivem narození Ježíška. Původní motiv oplakávání Krista se tak přenesl na událost mnohem radostnější, na oslavování jeho narození. Za prvního tvůrce betlému je považován italský sochař z 15. století Quido Mazzoni. Jeho jesličky byly z hlíny a znázorňovaly jednotlivé postavy.
Nejstarší zmínka o vystavení jesliček v Čechách pochází z roku 1562. Z ryze církvení půdy se postupem času jesličky přesunuly i do lidového prostředí vesnic. Lidový betlémář tak zasazuje scénu narození Ježíška do prostředí, které obklopuje jeho vesnici. Maluje a zobrazuje reálné prostředí, ale zároveň se snaží naplnit svoji představu o exotických krajích, zvířatech a oblečení.
Druhy a rozměry betlémů se velmi různí, lze je rozdělit do dvou základních kategorií. Skříňkové malé betlémy ležely celý rok na půdě a snesly se pro účely koledování a obchůzek. Jiné betlémy - figurkové - se každým rokem stavěly znovu a často zabraly velkou část světnice a dosahovaly opravdu značných rozměrů. Také se každoročně o nějakou tu nově zhotovenou figurku rozrostly.
Existují také miniaturní betlémy sestavené v láhvi.
Rovněž použité materiály se lišily - betlémy z vosku se přiliš v lidovém umění nezabydlely, zato kašírované figurky našly velkou oblibu. Vyráběly se z dřevěné kostry s vyřezávanou hlavou a končetinami, na kterou se nanesly vrstvy z látky nebo z papíru, prosyceného klihovou vodou. Z této hmoty se následně vytvarovalo tělo a šaty figurky. Dřevěné vyřezávané figurky se zdobily polychromováním. Známým centrem zhotovování dřevěných betlémů je město Králíky - odtud králický betlém. Rychlými tahy zde vyráběli figurky o velikosti 2 - 15 cm celé rodiny. Každý měl svou úlohu - řezbář vyřezával tělo, ostatní přilepovali ruce a atributy z drobných štěpinek a pomocníci pak hotové výrobky barvili temperami nebo olejovými barvami. Králické postavičky si byly velmi podobné, přestože je zhotovovalo více autorů.
Z keramiky se betlémy vyráběly pouze vyjímečně, zato figurky tlačené z různých měkkých hmot - z těsta, papíru, sádry - které se naplnily do dřevěných formiček - tzv. kadloubků, byly vcelku snadno zhotovitelné. Moučná těsta dobře přijímala tvar a během sesychání udržovala ostré kontury. Nevýhoda byla v křehkosti materiálu a náchylnosti k napadení hmyzem. Jako trvanlivější se ukázaly výrobky z papíroviny s příměsí brambor a sádry. Tyto tlačené figurky se daly běžně koupit na předvánočních trzích.
Zcela jiným typem jsou papírové betlémy dvourozměrné, ploché. Jejich základem byly dřevěné deskové betlémy z 18. století. Ještě dodnes je tento typ betlémů bohatě zastoupen - předtištěné betlémové archy je možné zakoupit na mnoha místech s vánočním zbožím.
V typickém českém betlému jsou vždy zasoupeny tyto postavy:
Ježíšek s volečkem a oslíkem, Panna Maria s Josefem, Tři králové (Kašpar, Melichar a Baltazar = K+M+B), pastýři a ovce, daráčci či darovníci (figurky nesoucí Ježíškovi dárky - vánočku, kůzle, mouku, husu, soudek piva...), muzikanti, anděl zvěstování Páně s nápisem Gloria in excelsis Deo (Sláva na výsostech Bohu). Celý výjev je korunován betlémskou hvězdou, která letí přes noční oblohu. V betlémě však můžete nalézt mnohem více figurek - například myslivce, kominíka, mlynáře, řemeslníky, tovaryše, selky, děvečky, pacholky, hospodského, ponocného, kozy, kachny, děti. Zkrátka celou vesnici a vše, co k ní patří.

Vánoce dnes

Téma Vánoc se samozřejmě nemůže vyhnout ani kulturnímu dění ve městě. Výstavy, koncerty v kostelích i koncertních sálech, festivaly adventní hudby, benefiční koncerty, speciální pořady pro děti - nabídka je široká a vybrat si může opravdu každý. Pro většinu Čechů k Vánocům nerozlučně patří vánoční mše s lidovými pastorálními prvky českého kantora a skladatele Jana Jakuba Ryby (1765 - 1815) Hej mistře, vstaň bystře. V adventní době bývá často uváděna zejména v kostelích.

Lidé se však v adventní době nevěnují pouze návštěvám výstav a koncertů. Odjakživa se před Vánocemi uklízel a vánoční výzdobou zkrášloval celý dům. Nakupují se dárky pro blízké a přátele, rozesílají se vánoční a novoroční blahopřání, pečou se vánočky z kynutého těsta a vánoční pečivo (vanilkové rohlíčky, různě zdobené drobné pečivo z lineckého těsta - čím více druhů, tím lépe) a vše se připravuje na vyvrcholení vánočních svátků - Štědrý den. Ještě předtím je ovšem třeba zakoupit vánoční stromeček, obvykle smrk, jedli nebo borovici. Kolem 20. prosince se v ulicích města objevují kádě s kapry.


Zdroj textu: knihovna, kartotéka a archiv PIS