Doprava

Florenc | Hlavní nádraží | Muzeum | I. P. Pavlova | Vyšehrad | Pražského povstání | Pankrác | Budějovická | Kačerov | Roztyly | Chodov | Opatov | Háje | Vltavská | Nádraží Holešovice | Kobylisy | Ládví | Střížkov | Prosek | Letňany



celková délka 22,5 km
počet stanic: 20

C 1

Zahájení vlastní stavby: 1967
Zahájení provozu: 9. 5. 1974
Délka trasy 6,7 km
Počet stanic: 9 (Florenc, Hlavní nádraží, Muzeum, I. P. Pavlova, Vyšehrad, Pražského povstání, Pankrác, Budějovická, Kačerov)
Jízdní doba 13,5 minuty
Hloubka: nejhlubší stanice je I. P. Pavlova 20 m pod úrovní silnice, nejmělší stanice je Hlavní nádraží 6,6 m pod úrovní silnice. Jediná stanice Vyšehrad je povrchová. Trasa překonává výškový rozdíl 90 m.
Průměrná vzdálenost stanic od sebe: 800 m
Výzdoba trasy: bylo použito 28 000 m2 našich obkladů ( např. liberecká a kozárovská žula, zbuzanský mramor aj.) a 15 000 m2 obkladů zahraničním materiálem (např. albánský mramor Muhry, mramor Koelga z Ruska, jugoslávský sivec).

Florenc
Stavba stanice si vyžádala rozsáhlé přeložky inženýrských sítí, demolice mnoha domů a přestavbu autobusového nádraží. Je to přestupní dvoustanice mezi trasou C a B. Horní stanice na trase C je dlouhá 230 m, široká 26 m, nástupiště je 10 m pod povrchem. Stanice má monolitickou železobetonovou konstrukci o 3 podlažích, je stavěná v otevřené jámě. Byla budována v nepříznivých geologických podmínkách za pomoci konstrukčních stěn až do hloubky 21 m. Je obložena efektním černým bíle žilkovaným albánským mramorem Muhry spolu s červeným mramorem z Rumunska (Monaeza). Stanice má dva vestibuly, jižní navazuje na autobusové nádraží Florenc, severní na tramvajovou dopravu.
Autor architektonického řešení: ing. arch. Vladimír Uhlíř
Výtvarná výzdoba: v jižním vestibulu je mozaika symbolizující bitvu u Sokolova, jejímiž autory jsou ak. malíři Oldřich Oplt a Sauro Balardini.
Stanice nesla původně název Sokolovská, v r. 1990 byla přejmenována na Florenc.

Hlavní nádraží
Její výstavba byla zahájena v r. 1967 jako první, původně byla stavěna pro systém podpovrchové tramvaje, který byl později změněn na metro. Souvisí dispozičně, projekčně i stavebně s železničním nádražím - je umístěna přímo pod novou odbavovací halou. Stanice je založená ve 14 m hluboké otevřené jámě, je to jednopodlažní železobetonový objekt s dvěma bočnými nástupišti. Délka stanice je 112,4 m, šířka 45 m, hloubka 6 m. Obklady jsou z bílého a šedě skvrnitého mramoru Koelga z tehdejšího SSSR v kombinaci s naším zbuzanským mramorem. Dlažba je ze světlé slezské žuly.
Autor architektonického řešení: ing. arch. Jiří Trnka

Muzeum
je od r. 1978 přestupní stanicí mezi trasami A a C ve dvou výškových úrovních, se společným vestibulem napojeným na podchod pod křižovatkou před Národním muzeem. Stanice je hloubená v 10 m pod terénem, délka nástupiště je 194 m. Tvoří ji vestavěná železobetonová konstrukce. Obložení bylo provedeno českým zbuzanským mramorem v kombinaci s bílým šedě skvrnitým mramorem Koelga z bývalého SSSR.
Autor architektonického řešení: ing. arch. Jan Špičák
Prostory vestibulu byly využity k propagaci sbírek Národního muzea. V r. 1994 - 95 byla provedena rekonstrukce mezistropu, tj. podlahy vestibulu, jejíž konstrukci bylo třeba změnit.

I. P. Pavlova
je nejhlubší stanicí na trase C1, je hloubená v 19 m pod terénem. Má 6 podzemních podlaží, v nejnižším je ostrovní nástupiště o délce 164 m a šířce 18,6 m. V prvních pěti podlažích jsou garáže pro automobily. Zvláštnost stavby byla v tom, že stanice byla nejdřív zastropena, pak teprve následovalo bagrování do hloubky. Stanice je obložena zbuzanským mramorem se světlými pásy jugoslávského mramoru Sivec, dlažba je z kozárovské a liberecké žuly.
Autor architektonického řešení: ing. arch. Otakar Maděra
Výtvarná výzdoba: historický fragment zemského znaku lva, nalezený při výkopech metra, původně snad součást opevnění města. Objekt restaurovali: ak. sochaři Josef Vitvar, Miroslav Vajchr, Václav Hlavatý, Aloisie Viškovská-Altmanová.

Vyšehrad
Jediná povrchová stanice trasy C 1, situovaná do jižní části Nuselského mostu. Strop stanice tvoří mostovku Severojižní magistrály. Stanice je ve 4 m nad úrovní terénu, dvě boční nástupiště jsou v úrovni vestibulů. Délka stanice je 104 m, šířka 22 m. Stěny prostoru nástupiště jsou prosklené zrcadlovým sklem Float, je odsud překrásný výhled na Pražské panoráma. Atria na východní i západní straně jsou dlážděna žulou.
Autor architektonického řešení: ing. arch. Stanislav Hubička. Tvarování vnějších stěn je od ak. sochaře Stanislava Kolíbala. Stanice výjimečně nenavazuje na MHD, je z ní přístup do areálu Vyšehradu.
Stanice se původně jmenovala Gottwaldova, v r. 1990 byla přejmenována na Vyšehrad.
Generální oprava stanice byla provedena v r. 2000 - 01.

Pražského povstání
je první stanicí, kde se ověřovala metoda stavění způsobem milánských stěn. Je v prostoru nám. Hrdinů o délce 275,3 m, šířka 20 - 30 m, hloubka 9 m pod terénem. Obvodový plášť stanice je z předpjatých prefabrikátů. Náročné řešení vyžadovala izolace a vnitřní železobetonová konstrukce. Obklady stěn jsou z bíle a šedě skvrnitého mramoru Koelga v kombinaci se zbuzanským mramorem. Podzemní vestibul ústí do pasáže s výstupy na nám. Hrdinů.
Autor architektonického řešení: ing. arch. Vladimír Uhlíř

Pankrác
Stanici tvoří monolitický železobetonový rám s vnitřními sloupy, prostupujícími všechna tři podlaží. Ve spodním je ostrovní nástupiště stanice, jejíž délka je 140 m a šířka 20 m. Je v průměrné hloubce pod povrchem 14 m. Stěny nástupiště jsou obloženy mramorem.
Autor architektonického řešení: ing. arch. Zdeněk Štolfa
Výtvarná výzdoba: podzemní vestibul zdobí skleněná vitráž od průmyslového výtvarníka Benjamina Hejlka.
Stanice nesla původně název Mládežnická, v r. 1990 byla přejmenována na místní název Pankrác.

Budějovická
pod Budějovickým náměstím byla vystavěna z otevřené jámy v hloubce 10 m pod terénem. Je dlouhá 286,4 m, široká 22,7 m. Kamenný obklad stěn na nástupišti byl zde poprvé proveden tzv. suchou montáží na kovovou konstrukci. Součástí stanice je konstrukce mostů, které přes ní převádějí pouliční dopravu. Stanice má dva nadzemní prosklené vestibuly, které jsou celkově laděny do odstínů žluté barvy.
Autor architektonického řešení: ing. arch. Břetislav Tomáš, ing. arch. Věra Machoninová
Výtvarná výzdoba: reliéf s květinovým motivem od ak. malíře Arnošta Paderlíka a ak. sochaře Břetislava Nováka

Kačerov
byla dočasná konečná stanice; je dlouhá 153 m, široká 18 m, nachází se v hloubce 7 m. Při stavbě byly piloty zavrtány do země, kde sloužily jako opora záporových stěn, zakotvených do terénu. Hala vestibulu je nad terénem, má lehkou ocelovou konstrukci s obvodovým pláštěm z hliníku. Je obložena bílým mramorem Koelga. Stanice je kolejově propojena na depo Kačerov. Jediný společný vchod a východ z metra je spojen se zastávkou průjezdních autobusových linek.
Autor architektonického řešení: ing. Zdeněk Lešetický
Výtvarná výzdoba: pískovcový reliéf od ak. sochaře Vladislava Gajdy, skleněná vitráž od průmyslového výtvarníka Benjamina Hejlka, kašna v atriu od ak. sochaře Jiřího Krištůfka.


C 2

Zahájení stavby: 1974
Zahájení provozu: 7. 11. 1980
Délka trasy: 5,3 km
Počet stanic: 4 (Roztyly, Chodov, Opatov, Háje)
Doba jízdy: 9,15 minut
Vzdálenosti mezi stanicemi: Kačerov - Roztyly 852,7 m; Roztyly - Chodov 968,5 m; Chodov - Opatov 1108 m; Opatov - Háje 1031,7 m. Trasa vznikla kombinací hloubených a ražených tunelů v průměrné hloubce 16 m. K výzdobě trasy bylo použito keramického obkladu stěn (desky a tvarované prvky různého typu v přírodní barvě, upevněné na hliníkových lištách) s výjimkou stanice Háje, kde je použito mramoru.

Roztyly
je umístěna jižně od Michelského a Kunratického lesa. Její nástupiště leží nejblíže povrhu - pouze 2 m pod původním terénem. Jednopodlažní stanice je dlouhá 268,7 m. Nástupiště je obloženo keramickými hnědými tvarovkami plasticky formovanými. Čtvercový vestibul o půdorysu 24 x 25 m je tedy vybudován přímo na povrchu,,je ze tří stran prosklený a má střechu z dřevěných lepených vazníků. Východ je pevným schodištěm o výšce 5 m.
Autor architektonického řešení: ak. sochař Vladimír Uhlíř a ing. arch. Daniela Marková - Dolejšová.
Stanice se původně jmenovala Primátora Vacka, přejmenována na Roztyly byla v r. 1990.

Chodov
je na Jižním Městě II., blízko Krčského lesa. Je vybudována v hloubce 12 m pod zemí, má délku 250,3 m a šířku 25 m. Nástupiště zdobí vypouklé a vyduté tvarovky z keramických hmot v přírodní barvě, dlažba je žulová.
Autor architektonického řešení: ing. arch. Jiří Dušek, ing. arch. Jan Marek
Výtvarná výzdoba: fontána s 25 keramickými sedačkami v bílé keramice s modrým kobaltovým dekorem, dílo ak. sochařky A. Kroupové, ing. arch. J. Duška a ing. arch. J. Marka.
Stanice se původně jmenovala Budovatelů, přejmenována byla v r. 1990.

Opatov
je umístěna v centru Jižního Města. Na této trase je největší, dlouhá 336,5 m a široká 25 m. Nástupiště je dlouhé 100 m. Stanice je stavěná z otevřené jámy v hloubce 16 m. Železobetonová rámová konstrukce podlaží je zakryta prefabrikovanými stropy. Stanice nemá opěrné sloupy. K obložení jsou použity keramické obklady, podhled stropu nad nástupištěm je z modrých perforovaných hliníkových desek. Z vestibulu ukrytého pod mostem nadzemní komunikace vede jedno pevné schodiště. Součástí stanice je pasáž o délce 57 m a šířce 25 m.
Autor architektonického řešení: ing. arch Jiří Navrátil, ak. sochař Milan Flašar
Stanice se původně jmenovala Družby, přejmenována byla v r. 1990.

Háje
je založena ve stavební jámě hluboké 20 m, je monolitická, železobetonová, dlouhá 515 m včetně odstavných kolejí, široká 11,4 m. Nástupiště je dlouhé 100 m, vysoké 4,8 m, bez opěrných sloupů. Obklady stěn jsou z desek z bílého mramoru, občas přerušené barevnými hliníkovými výlisky s těmně bronzovou metalýzou. Stropní podhledy Feal mají žlutavý tón. Dlažba je žulová. Stanice má dva vestibuly: západní vestibul má pevné schodiště do podzemní haly pro nástupy na MHD, východní má tři eskalátory do prostoru nad garážemi.
Autor architektonického řešení: ing. arch. Jan Abt
Výtvarná výzdoba: kamenná mozaika na téma Kosmonauti o rozměrech 5,4 x 3,1 m je dílem Aloise Fišárka.
Stanice se původně jmenovala Kosmonautů, v r. 1990 byla přejmenována.

C 3

Zahájení stavby: 1979
Zahájení provozu: 3. 11. 1984
Délka trasy: 2,2 km
Počet stanic: 2 (Vltavská, Nádraží Holešovice)
Doba jízdy: 4 minuty
Tunel metra ražený pod Vltavou je na této trase v blízkosti Hlávkova mostu mezi stanicemi Florenc a Vltavská. Délka tunelu pod Vltavou je 410 m, maximální hloubka kolejí pod Vltavou je 12,8 m.


Vltavská
je umístěna proti budově Dopravních podniků na severním předmostí Hlávkova mostu. Je relativně mělká, přesto leží její dno 14 m pod úrovní Vltavy. Spodní voda také stavbařům dělala nemalé potíže. Stanice je budovaná v otevřené jámě, dlouhá 200 m, její celá hloubka je 22 m. Má pět pater (jedno pro technické zázemí, ostatní pro garáže) zavěšených na speciálních lanech na hlavní nosné klenbě. Stanice je tak bez pilířů i bez sloupů. Stěny na nástupišti jsou opět obloženy poštorenskou keramikou stejně jako na trase C 2. Obkladačky mají každou stranu jinak tvarovanou, což umožňuje různé kombinace a vzory. Z nástupiště vyvezou cestující eskalátory do vestibulu, na který naváže podchod, z něhož vedou výstupy na povrch. V horních patrech stanice je hlavním materiálem sklo a pohledový beton. Vévodícím barevným tónem je pařížská modř. Vítaným doplňkem stanice je velké otevřené atrium se zelení a lavičkami.
Autor architektonického řešení: ing. arch. Vladimír Uhlíř, ing. arch Jiří Navrátil
Výtvarná výzdoba: do čelní stěny stanice je prolomen kulatý asi dvoumetrový otvor, vyplněný barevnou vitráží s motivem Vltavy. Nad atriem stanice se tyčí 8 m vysoká kašna, zdobená sochou fauna a dívky Vltavy z poštorenské keramiky. Autorem je ak. sochař Miroslav Hudeček a jeho žena keramička Olga Hudečková. Patří mezi největší plastiky vypálené v Poštorné vůbec.

Nádraží Holešovice
je dočasnou konečnou stanicí, na kterou bude navazovat další 4. úsek trasy C směrem k Severnímu Městu do Kobylis a Ládví. Stanice je hloubená z jedné strany ve 4 - 5 metrech, z druhé strany v 10 m. Hloubená stanice je dlouhá 650 m, z toho nástupiště má délku 100 m. Nástupiště je obloženo keramickými pálenými poštorenskými obkladačkami s přírodní zlatohnědou barvou, které jsou za kolejištěm sesazeny do šikmých pruhů pod úhlem 45 stupňů. Stanice má dva jednopatrové nadzemní vstibuly: jižní navazuje na MHD, severní vestibul je napojen na ČSAD a na odbavovací halu nádraží ČSD Praha - Holešovice. Oba vestibuly jsou propojeny podchodem. Ve vestibulech jsou použity jednak velkoplošné prosklené panely Zukov s tzv. tambakovou povrchovou úpravou s barevností staré mosazi a jednak přírodní kámen otryskaný pískem s matným povrchem. Stanice má dvě atria, jedno přímo uprostřed odbavovací haly, druhé zapuštěné 4 m pod úrovní okolního terénu sousedí se stěnou severního vestibulu.
Autor architektonického řešení: ing. arch. Jiří Dušek, ing. arch. Jan Marek
Stanice byla původně pojmenována Fučíkova podle nedalekého Parku kultury a oddechu Julia Fučíka, v r. 1990 byla přejmenována na Nádraží Holešovice.


C 4 I.

Zahájení stavby: 2000
Zahájení provozu: 26.6.2004
Délka trasy: 4 km
Počet stanic: 2 (Kobylisy, Ládví)
Vzdálenost stanic: Kobylisy - Ládví 1140 m
Vzdálenost stanic: Nádraží Holešovice - Kobylisy 2, 749 km - nejdelší mezistaniční úsek metra
Hloubka (rozdíl mezi úrovní terénu a úrovní nástupiště): Kobylisy 31, 5 m, Ládví 7, 35 m
Nejnižší bod trasy: podchod Vltavy (169, 660 m.n.m.)
Nejvyšší bod trasy: stanice Ládví (281, 620 m.n.m.)

Při výstavbě tohoto úseku metra byla použita zatím zcela unikátní technologie vysouvaných tunelů. Tunely byly nejprve vybetonovány ve stavební jámě na trojském břehu, která sloužila jako suchý dok, a poté soustavou tažných a brzdných lan přetaženy ke druhému břehu a uloženy do předem vyhloubené rýhy ve dně řeky. Transport prvního tunelu se uskutečnil v říjnu 2001 a druhého v červenci 2002. Byly zhotoveny ze zvlášť vyvinuté betonové směsi, betonáž probíhala s vysokou přesností a definitivní uložení každého, takřka 7000 tun těžkého tubusu, bylo provedeno s přesností 1,5 cm.
Tunely jsou dvojkolejné, tzn., že v jednom tubusu jedou vlaky oběma směry.
Na projektu spolupracovaly tyto firmy: dodavatel stavby Metrostav, a.s., projektant Metroprojekt, a.s., investor hl.m.Praha, Dopravní podnik hl.m.Prahy, a.s.a IDS, a.s.
Technologie vysouvání byla pro tunely takových parametrů a v podmínkách řeky použita vůbec poprvé. Stavbu nejen zrychlila, ale byla i podstatně šetrnější k životnímu prostředí než klasická metoda jímkování.
Proto také získala ocenění od Mezinárodní federace pro konstrukční beton, která uděluje jednou za čtyři roky ceny za mimořádné, technicky a technologicky ojediněné projekty.


Kobylisy
Jedná se o pražský unikát, jelikož je to první a jediná jednolodní ražená stanice metra s ostrovním nástupištěm v hloubce 31, 5 m. Tzn. že celá šířka nástupiště včetně kolejí je pod jednou klenbou. Vznikl tak působivý a přehledný prostor, z jehož obou obou konců jsou vedeny eskalátorové tunely k povrchu, kde na ně navazují vestibuly. Západní vestibul, zahloubený pod částí Kobyliského náměstí, má kromě běžného vybavení i řadu obchodních prostor a navazuje na podchod pod náměstím. Východní vestibul je situovaný v cípu ulic Pod Sídlištěm - Klapkova. Na vestibul navazuje podchod k budově Katastrálního úřadu.
Délka stanice je 148 m a celková hrubá plocha 220 metrů čtverečních.
Autorkou architektonického řešení je Ing. arch. Alena Martínková.


Ládví
Je situována mezi Střelničnou ulicí a objekty obchodního a kulturního centra Ládví. Tato stanice je hloubená a má ostrovní nástupiště 7, 35 m pod terénem. S vestibulem je nástupiště spojeno eskalátory i pevnými schodišti. Vestibul, který je vybaven kromě obvyklých zařízení i obchody, navazuje na stávající podchod pod Střelničnou ulicí. Pod stanicí je dvojité kolejové křížení pro obrat vlaků a za stanicí vratné koleje, které budou při prodloužení trati do Letňan upraveny na klasické tříkolejné uspořádání se střední obratovou kolejí.
Autorem architektonického řešení je Ing. arch. Miroslav Mroczek.


C 4 II.

Zahájení stavby: 2004
Zahájení provozu: 8.5.2008
Délka trasy: 4,6 km
Počet stanic: 3 (Střížkov, Prosek, Letňany)
Vzdálenost stanic: Ládví - Střížkov 1580 m, Střížkov - Prosek 1005 m, Prosek - Letňany 1839 m
Průměrná hloubka stanice:Střížkov 13 m, Prosek 13 m, Letňany 10,3 m
Maximální spád: 39,5 %
Maximální poloměr zakružovacího oblouku traťových kolejí: 1600 m
Maximální poloměr směrového oblouku traťových kolejí: 500 m

Střížkov
Stanice se dvěma bočním nástupišti, která se nachází 5,6 m pod terénem. Vlastní stanici tvoří halový prostor s ocelovým zastřešením, které umožňuje maximální prosklení obvodového pláště a tím prosvětlení celé haly denním osvětlením.V interiéru tak bylo možno vysázet popínavé rostliny. Z jedné boční stěny má objekt přímý kontakt s vnějším prostorem, na opačné straně na stanici navazuje podchod pod ulicí Vysočanskou, jenž umožňuje pohodlný a prostřednictvím výtahu také bezbariérový přístup na obě nástupiště. Stanici dominuje ocelová konstrukce, jejímž základem jsou dva šikmo stojící široce rozkročené ocelové oblouky, které se cca ve výši 8 m nad terénem vzájemně prolínají. Na nosné konstrukci je zčásti zavěšena a zčásti sloupy podepřena konstrukce stropu tvořená průvlakem, vazníky a vodorovnými oblouky. Na ní je montovaná sekundární konstrukce nesoucí skleněné opláštění. Celková klenba má délku 150 m, šířka konstrukce je 24 m, celková délka stanice je 228 m. Stanici vytvořil arch. Patrik Kotas.

Prosek
Hloubená stanice se dvěma bočními nástupišti a o třech podzemních podlažích (úroveň nástupiště, úroveň pod nástupištěm a úroveň vestibulu). Jde o monolitickou rámovou konstrukci o max. čtyřech polích. Nad nástupištěm se nachází vestibul s ochozem, z něhož je možný pohled shora a na nástupiště a kolejiště. V ose kolejiště je řada kulatých ocelobetonových sloupů o průměru 610 mm a světlé délce 9,05 m, které podepírají strop stanice. Stropní podhled je tvořen rastrovanými plechovými lamelami a akustickou izolací. Obklad stěn je ve veřejné části řešen smaltovanými ocelovými plechy a u části schodišť je keramický obklad. Vertikální doprava je zajištěna pěti výtahy - dva slouží pro bezbariérový přístup ma obě nástupiště. Celková délka stanice je 205 m. Stanici projektovala Alena Martínková.

Letňany
Stanice je největší stanicí pražského metra. Má 15 m široké ostrovní nástupiště a dva vestibuly, které jsou s povrchem propojeny nejen pevným schodištěm, ale také dvojicí eskalátorů a výtahů. Nástupiště se nachází v hloubce 10,3 m pod upraveným terénem a v tomto prostoru je na stěnách osazeno celkem 2 500 m2 barevných smaltovaných plechů. Stropní podhled je tvořen plechovými lamelami, které mají budit dojem zvlněné zrcadlící se hladiny. Nosnou konstrukci stanice tvoří (v příčném směru) uzavřený monolitický železobetonový rám. V úseku vlastního nástupiště má rámová konstrukce charakter dvoutraktu s řadou sloupů umístěných v ose nástupiště. Mimo prostor nástupiště je stanice většinou členěna podélnými stěnami nebo stěnovými pilíři (v odstavných kolejích) na trojtrakt, jenž je výškově členěn na tři podlaží. Celková délka stanice je 592 m. Stanici projektoval Miroslav Mroczek.